Václav Havel

Dramatik, spisovatel, esejista a filozof, obhájce lidských práv, mluvčí Charty 77, vězeň svědomí, vůdčí osobnost politických změn v listopadu 1989, československý a poté český prezident, světový politik, angažovaný občan

Václav Havel na demonstraci u příležitosti Dne lidských práv v roce 1988. Foto (c) Přemysl Fialka

5. 10. 1936 narodil se v Praze do známé podnikatelské rodiny

1950 z kádrových důvodů nemůže studovat, vyučí se chemickým laborantem, píše první básně

1956–1960 publikuje první recenze, studie a články

1957–1959 vykonával základní vojenskou službu

1960–1968 pracuje v Divadle Na zábradlí, nejprve jako jevištní technik, později jako dramaturg; píše první divadelní hry

1964 sňatek s Olgou Šplíchalovou

1968 aktivně se účastní tzv. pražského jara, po okupaci Československa armádami Varšavské smlouvy je režimem postupně zatlačen do pozice zakázaného spisovatele

1970–1976 žije s manželkou Olgou většinou na chalupě v Podkrkonoší, otevřeně kritizuje normalizační režim, spoluzakládá samizdatovou Edici Expedice

1977 spoluzakládá Chartu 77 a je jedním z jejích prvních mluvčích, je poprvé zatčen

1979 je zatčen a odsouzen za podvracení republiky na čtyři a půl roku

1983 po onemocnění těžkým zápalem plic je propuštěn na svobodu

1983−1989 navzdory neustálé perzekuci zintenzivňuje protitotalitní aktivity, píše eseje a divadelní hry

1989 po brutálním potlačení studentské manifestace 17. listopadu 1989 se stává neformálním vůdcem protikomunistického převratu, tzv. sametové revoluce

29. 12. 1989 je zvolen prezidentem Československé socialistické republiky, úsilí zaměřuje na obnovu demokracie v zemi a její návrat do společenství demokratických států

1990 znovuzvolen prezidentem prvním svobodně zvoleným parlamentem; navrhuje zásadní ústavní novely, podporuje vznik Ústavního soudu

1992 abdikuje na funkci prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky

26. 1. 1993 po osamostatnění Slovenska je zvolen prvním prezidentem České republiky, prosazuje vstup země do NATO i Evropské unie

1996 umírá jeho žena Olga Havlová

1997 sňatek s Dagmar Veškrnovou, společně zakládají Nadaci Vize 97; iniciuje první konferenci Forum 2000, společně s Eliem Wieselem

1998 je podruhé zvolen prezidentem České republiky

2003 po odchodu z prezidentské funkce komentuje politické dění, nepřestává se zasazovat o dodržování lidských práv a svobod

2010 režíruje film podle vlastní divadelní hry Odcházení

18. 12. 2011 umírá na Hrádečku                                    

Václav Havel píše Dopis Gustávu Husákovi, 1975. Foto (c) Oldřich Škácha

Výběr z díla

Divadelní tvorba

1963 Zahradní slavnost

1965 Vyrozumění

1968 Ztížená možnost soustředění

1971 Spiklenci

1972 Žebrácká opera

1975 Audience

          Vernisáž

1976 Horský hotel

1978 Protest

1984 Largo desolato

1985 Pokoušení

1987 Asanace

2007 Odcházení (zfilmováno 2011)

Eseje, rozhovory a další díla

1963–1969 Antikódy (vizuální poezie)

1969 Dopis Alexandru Dubčekovi

1975 Dopis Gustávu Husákovi

1978 Moc bezmocných

1979–1982 Dopisy Olze

1984 Politika a svědomí

1985 Anatomie jedné zdrženlivosti

1986 Děkovná řeč za Erasmovu cenu

           Dálkový výslech (Rozhovor s Karlem Hvížďalou)

1986 O smyslu Charty 77

1987 Příběh a totalita

1989 Slovo o slovu

1990−2003 Projevy prezidenta Československé a České republiky

1991 Letní přemítání

2006 Prosím stručně (Rozhovor s Karlem Hvížďalou)